Buďte v obraze

Stejně jako většina lidí nemáme rádi zbytečné maily. Pokud něco přistane ve Vaší schránce, sami věříme, že by Vás to mohlo zajímat.

Roháč

Přihlásit se

Přihlásit se

Ještě nemáte účet? Registrace

7+1 nejčastějších chyb v permakulturním designu zahrady

Mít dokonale krásnou a produktivní zahradu je velmi jednoduché – pokud jste zahradní vílou nebo Ent

Denisa Peoa Tomášková | 26. 6. 2021

Pro nás obyčejné smrtelníky je dokonalost vzdáleným ideálem, ke kterému se propracováváme skrze pokusy a omyly a nemalou dávku frustrace. Kouzlo zahrady je však mocné, a nenecháme-li se odradit pomalejším startem, kdesi v budoucnosti na nás čeká ovoce naší práce.

Abychom na sklizeň nečekali do nekonečna, měli bychom se vyvarovat některých častých chyb, které děláme při navrhování a zakládání permakulturní zahrady.

Chyba 1

Nevyjasněné zadání - aneb nevím přesně co chci a neznám své potřeby.

Zadání je první a nejdůležitější částí permakulturního designu. Ještě před tím, než začneme cokoli dělat, je dobré si sepsat, co od zahrady očekáváme a kolik času a energie můžeme všem těm věcem věnovat. Například pokud mám na zahradu málo času, stále může být krásná a produktivní, ale její produkce pravděpodobně nebude založena na pěstování časově náročných jednoletých rostlin.

Chyba 2

Činění bez plánování - aneb tuším co chci, ale nemám před očima celý obraz

Dobře znám tu nedočkavost – projevuje se obzvláště v předjaří, kdy už jsme unaveni zimou a natěšení na práci na zahradě. Nový pozemek si úplně říká o to, abychom ho zaplnili, a tak začneme dělat záhon tu, bylinkovou spirálu tam, jezírko, jedlý les…všechny ty super věci, o kterých jsme četli nebo slyšeli.

Chceme-li permakulturní zahradu – a koneckonců chceme-li jakoukoli zahradu, která bude fungovat, je věta „dáme to TŘEBA sem“ tabu. Pokud nás popadne netrpělivost, opravdu se vyplatí tu energii nasměrovat k plánování. Zahradu změříme, zakreslíme a zamyslíme se nad tím, jak se bude v zahradě, žít, jak bude fungovat. Permakultura nám k tomu dává úžasné nástroje, jako jsou zóny a sektory, analýza jednotlivých prvků a další.

Nechceme dělat zbytečnou práci, a tak si věci raději dobře rozmyslíme.

Chyba 3

Nedostatečné pozorování - aneb jejda, toho jsem si nevšiml...

Této chyby se dopouštějí nejen natěšení začínající zahradníci, ale i natěšení začínající permakulturní designéři. Přijdeme na pozemek a začneme plánovat. Až s odstupem času zjistíme, že ta část pozemku, kde jsme vytvořili krásný mandalový záhon je na jaře pod vodou, takže se tam nedostaneme, abychom zavčasu zaseli všechny naše zeleniny.

V permakultuře doporučujeme alespoň jeden rok pečlivě pozorovat nový pozemek před tím, než na něj umístíme jakoukoli energeticky náročnější strukturu. Záhony z balíků slámy jednoduše přemístíme na vhodnější místo, ale bylinkovou spirálu nebo založený jedlý les už budeme přemísťovat mnohem hůř. 

Chyba 4

Pinterestová zahrada - aneb tohle musím mít...

Tyto věci na obrázcích vypadají krásně, bývají vyfocené v krásném světle a tváří se nepostradatelně – ať již jde o vyvýšený záhon nebo luxusní slepičí traktor.

Pokud si nechceme zahradu přeplnit zbytečnostmi, je dobré se vždy zeptat, jakou funkci bude daná věc plnit, zdali ji opravdu potřebuji a budu využívat. Často se totiž stává, že si zahradu zaplníme strukturami, které nám nejen nepomáhají, ale naopak práci přidělávají.

Zmíněné vyvýšené záhony například mohou znamenat mnohem větší potřebu zálivky pro rostliny v nich zasazené. Jedním z důležitých permakulturních principů je princip malé změny s velkým efektem. Před tím, než začneme cokoli budovat, je dobré si položit otázku, jestli si funkci, kterou bude budovaná věc plnit, neumíme opatřit jednodušším způsobem.

Chyba 5

Příliš velké sousto - aneb den má pouze 24 hodin.

I když si dáme práci s průzkumem a detailním plánem, může se stát, že při realizaci projektu, když dojde na budování, sázení a hlavně dlouhodobou péči o zahradu, nám dojdou síly.

Zakládání zahrady na větších pozemcích může být vyčerpávající jak fyzicky, tak finančně. Zkušený permakulturní designér by měl být schopen poradit i s rozfázováním realizace tak, aby byla možná bez totálního vyčerpání zdrojů.

Chyba 6

Neuzavírání cyklů energií na pozemku

Permakulturní zahrada se tak nazývá proto, že naplňuje permakulturní etiku a řídí se permakulturními principy. Jedním z nejčastěji porušovaných permakulturních principů je uzavírání cyklů produkce v zahradě.

Pokud chceme pěstovat a hnojit, je třeba zajistit zdroj hnojiva přímo v systému zahrady – ať už kompostováním, vyráběním jích, chovem zvířat nebo sběrem exkrementů lidí, kteří konzumují produkty zahrady.

Pokud chceme pěstovat a mulčovat, je potřeba počítat s produkcí mulče na záhony přímo v zahradě, protože nechceme donekonečna přivážet balíky slámy a štěpky. Zkrátka permakulturní zahrada je systém, který není závislý na přísunu energie zvenčí, nebo alespoň by se tomu měl blížit.

Chyba 7

Podcenění teorie

Permakultura je chytrý systém, který má už ve svém základu velký prostor pro experimentování a učení se. Permakulturní design je proces, nikoli statická věc. Pozorujeme – navrhujeme – realizujeme a znovu pozorujeme a přepracováváme věci, které se neosvědčily, vylepšujeme.

Pokud má být permakulturní systém funkční a pokud máme překonat obraz permakultury jako chaosu v zahradě, je potřeba rozumět tomu, co děláme.

Poezie opravdu funkčních permakulturních systémů je v neviditelné síti vazeb a vztahů prvků, které se navzájem podporují. Když se design podaří, dům i zahrada vytvoří harmonický celek, stanou se jedním organismem, který vyživuje své obyvatele. Permakulturní designér tedy musí obsáhnout nemalé množství informací. Je to profese náročná na informace stejně jako jiné obory a její zvládnutí nepřichází s přečtením jedné příručky.

Chystáme-li se tedy na permakulturu permakulturu a nikoli na permakulturu na oko, je dobré nikam nespěchat, začít v malém a pomalu rozvíjet svou schopnost pozorovat, sbírat množství informace o rostlinách, stavebních materiálech, technologiích, vodě, půdě, sdílet svoje nápady s ostatními zkušenějšími permakulturníky. Trpělivost a studium se nám jistojistě stokrát vyplatí.

Chyba 8

Kdo nic nedělá nic nezkazí.

Na konec jsem si nechala povzbuzení. Všichni chybujeme, na našich kurzech dokonce podporujeme studenty, aby se nebáli udělat chybu a podělit se o ni s ostatními. Chybami se totiž naučíme nejvíce a pokud je dokážeme sdílet s ostatními, dáváme příležitost k tomu, aby se celá permakultura posunula o kousek vpřed. Dělejme tedy chyby radostně a s vědomím, že už to, že „něco děláme“, je dobrodružné,a že to vyžaduje nemalou dávku statečnosti a nasazení.