DEŠŤOVÁ ZAHRADA A SBĚR VODY

Konečně prší - po několika měsících sucha je to pro krajinu i zahradu velké požehnání. Permakulturní domácnost řeší vodu v souladu s logikou permakulturního designu : VODA JE NA PRVNÍM MÍSTĚ. Historicky vznikala sídla na místech, kde byl přístup k vodě. První cesty a cestičky vedly ke zdrojům vody. Voda je život. A my v České kotlině máme veliké štěstí, že nám padá z nebe.

Nejde ani tak o to kolik celkem jí spadne, ale hlavně o to, že padá po celý rok, po malých dávkách. V některých pouštích světa mají podobné srážkové úhrny /celkové množství vody, která za rok naprší/, jako u nás v sušších oblastech. Problém je v tom, že tato voda jim spadne na hlavu během několika dní
- a pak celý rok nic.

Ani naše příznivá poloha nás však před výkyvy klimatu úplně nechrání, takže se ve permakulturním designu snažíme řídit se pravidlem: SLOW - SPREAD - SINK, což znamená ZPOMALIT - ROZPROSTŘÍT - ZASÁKNOUT. Pokud se nám to podaří, snižujeme tím riziko povodní a eroze půdy a výrazně se podílíme na doplňování hladiny spodní vody a zvýšení odolnosti našich pozemků proti suchu. V malém měřítku městské a příměstské zahrady do pak znamená především jímání dešťové vody do nádrží a zasakování vody prostřednictvím takzvaných dešťových zahrad /rainwater garden/.

K jímání vody do nádrží potřebujeme dvě věci - výklopnou hubici okapu
a nádrž. Problém často nastává v okamžiku, kdy začneme řešit, jak velká by nádrž měla být. Množství vody, která vám spadne na střechu se dá snadno vypočítat - vynásobíme plochu střechy objemem srážek.

Mám-li tedy střechu o ploše 100m2 a bydlím ve středočeském kraji, kde je roční srážkový úhrn 500mm, celkem mi na střechu spadne 50m3 vody. Tato voda samozřejmě padá postupně, a suchá období jsou málokdy delší než tři měsíce, takže můžeme počítat s tím, že se nám nádrž co tři měsíce naplní. Při padesáti kubících za rok budeme tedy potřebovat cca 10m3 nádrž abychom zužitkovali veškerou vodu, která nám na střechu spadne.

Jako obyvatel Polabí, kde je velmi tvrdá voda, uvítám, když bude v nádrži dost vody nejen pro mé rostlinky, které jí díky úspornému designu zas tolik spotřebovávat nebudou, ale třeba i na praní prádla a splachování záchodů. Pořízení podzemní nádrže je velká investice, ale s vědomím toho, že v naší domácnosti spotřebujeme denně 200l užitkové vody, je jednoduché si spočítat, jakou má tato investice návratnost.

Dalším způsobem, jak jednoduše naložit s dešťovou vodou jinak, než ji poslat do kanálu, je dešťová zahrada. V podstatě se jedná o prostor v zahradě, kam je odvedena voda z okapů, popřípadě i z přilehlé komunikace. 

Tento prostor je ohrazen valem, který zadržuje vodu v jakémsi suchém "minipolderu". Uvnitř tohoto prostotu jsou vysazeny rostliny, které snáší přechodné zaplavení - sítiny, kypreje a další "příbřežní rostliny". Uvnitř prostoru mohou být vyvýšené záhony s rostlinami s velkými nároky na vodu, ale nesnášejícími zamokřené kořeny - například jahodník, borůvky apod. Když zaprší, tento "suchý polder" se zaplní a voda se pomalu zasakuje. Vytvoříme tak prostor pro zasáknutí vody na místě, kde ji spotřebováváme.