PŘÍRODNÍ NEBO PERMAKULTURNÍ?

Kdysi jsem se ocitla ve výtahu s jedním věhlasným českým přírodovědcem a filozofem a on mi vykládal o své "permakulturní" zahradě. Povídal mi o tom, jak nechává vše růst a moc se o ni nestará a vlastně má takovou džungli. Tehdy jsem ho v tom výtahu urazila. Řekla jsem mu "Ale to přeci není permakulturní zahrada, to máte asi spíš přírodní zahradu!" V následující hodině, kdy jsme byli oba účastni rozhlasového vysílání o permakultuře, jsem pocítila, že urážet věhlasné vědce se nevyplácí…

Pro někoho to může být slovíčkaření, ale já, jako zapálená permakulturní zahradnice, mám potřebu objasňovat nuance těchto dvou přístupů k zahradě. Protože  není "binec na zahradě" jako "binec na zahradě"!

Přírodní zahrada má svá pravidla, která jsou více či méně známá. K těm známějším patří, že v ní nepoužíváme žádnou chemii ani umělá hnojiva, sbíráme dešťovou vodu, kompostujeme, podporujeme všechny živáčky, pěstujeme ovoce a zeleninu. Méně známé je využívání domácích stromů a keřů, nepoužívání rašeliny, vytváření zvláštních stanovišť pro rostliny a živočichy. Tak, potud bychom mohli říci, že tohle všechno se ve správné permakulturní zahradě děje také. Kde je tedy rozdíl?

Rozdíl je v myšlence. Permakulturní zahrada se řídí přísnými zákonitostmi, které diktuje sama příroda, avšak jejím hlavním posláním je produkce potravin. Na první pohled možná bude vypadat "džungloidně", ale už na ten druhý uvidíme, že má vše svůj řád a místo a že je veškerá snaha zamšřena na to, vypěstovat co nejvíce potravin přírodě blízkým způsobem. 

Najdeme zde místo pro domácí stromy a keře a útočiště pro užitečné živé tvory v zahradě. Tento prostor se bude v  permakulturním designu jmenovat zóna 5 a bude umístěn tak, abychom ho svým pobytem a prací na zahradě narušovali co nejméně.

Zbytek zahrady však bude velmi produktivní. Bude zde zóna 1 s velmi intenzívní produkcí zeleniny a bylinek k okamžitému použití do kuchyně. Bude zde zóna 2 se stromy, keři a trvalkami jedlého lesa. Bude zde zóna 3, kde budeme pěstovat brambory, česnek, cibuli, kukuřici a jiné plodiny hlavně na uskladnění. Na velkých pozemcích bude i zóna 4, kde pěstujeme stromy na dřevo - ať už palivové nebo stavební. To vše bude harmonicky poskládáno podle přirozených vzorců, protkáno květinovými výsadbami a zajištěno proti nepřízni živlů - větru, nedostatku vody a mrazu.

  Permakulturní zahrada je ekosystém, který jsme vytvořili tak, aby  produkoval co nejvíce při co nejmenší spotřebě energie. 

Může se jednat o energii naší práce nebo fosilní energii schovanou v různých postupech, nástrojích, apod. Při navrhování se řídíme permakulturními principy, jednoduchými pravidly, která nám říkají, jak se co nejvíce přiblížit k přirozeným přírodním dějům. 

Kromě okoukávání přírodních zákonitostí jsme my permakulturisté fascinováni i přírodními vzorci, které posléze vnášíme do našich designů. Navrhujeme spirály, vlny, šroubovice, kruhy - nikoli však pro krásu zakroucených záhonů, ale pro maximální využití slunečního svitu, deště a jiných energií, které nám přicházejí na pozemek. Nic není samoúčelné. Vše se skládá do funkčního  harmonického obrazu. 

Ve své praxi navrhuji přírodní i permkaulturní zahrady a rozhodně netvrdím, že je jedno lepší než druhé. Pro každého je představa o jeho vlastním ráji na zemi jiná. Někdo chce zahradu opravdu nízkoúdržbovou, ale krásnou, živou
a příjemnou. Pak se celkový obraz zahrady přiklání spíše k přírodní zahradě. V případě, že toužíme po zahradě, která nám dá pocit bezpečí a radost z výpěstků, určitě se vydáme permakulturní cestou.

Důležité je, že se na tu cestu vydáme. Že hledáme způsoby, jak fungovat v souladu s přírodou, že přestaneme používat jedovaté chemikálie, začneme pozorovat co se děje kolem nás a cesta k vlastnímu malému ráji na zemi začíná.